Bonusy : Šárka Geroldová

Kolikrát si neuvědomujeme, že vlastně něco tvoříme celý život. Mluvíme s lidmi, přemýšlíme nad sebou a stanovujeme si plány a cíle. Podle mě tvoření máme všichni v sobě. Jen je dobré to objevit. V první řadě bych ráda vyzdvihla, že důležitá je snaha. Myslet věci vážně a permanentně na tom pracovat. Tím, že člověk má určité zaujetí a zájem, k sobě přitahuje lidi, kteří to vnímají podobně. S těmi je dobré se bavit, tedy mít svoji skupinu lidí, s kterými se jde podpořit navzájem a navzájem se motivovat a učit se od sebe. Ze začátku je dobré si také říci, proč chceme tvořit, co je motivací.

Chce-li se člověk pouze vypsat z emocí a dělat tvoření pro zábavu, bude mít pravděpodobně jinou cestu, než člověk, která bude chtít tvořit kvůli popularitě. Je proto dobré si ujasnit, co od toho člověk očekává. Když chceme vytvořit první dílo, osobně bych se řídila tím, co chceme říci. Hodně lidí totiž může mít tendenci řešit formu toho díla, ale forma je to poslední. Hlavní je vědět co a proč. Je možné i spolupracovat i vytvořit něco společně. Každý teamový člen totiž vnáší do procesu něco nového a jedinečného. Když dílo vznikne, je dobré jej tolik nehodnotit a nemít přehnanou sebekritiku.

Jak zvládnout kritiku?

Ve finále ti, kteří s tou tvorbou tráví nejvíce času a mají s ní nejbližší vztah, jsou samotní umělci a nejbližší příznivci. Zbytek kolikrát koukne, něco řekne a jde dál. Někdy se ovšem může stát, že jeden z těch názorů nás třeba posune. Je proto dobré je filtrovat, ale neignorovat. Je důležité vědět, čemu svoji pozornost věnujeme. Myslím, že je vhodné zvolit si svoji skupinu, na tu se zaměřit, té dát svoji pozornost a nechat tuto skupinu, aby nás podpořila v tom, jací jsme a chceme být.

Vlastní styl a jedinečnost

Existuje hodně typů textů, které mají své příznivce. Když bych ovšem měla říci, jaký typ textů se mi líbí, jsou to autentické texty. Věřím, že osobitost je to, co dodává tomu určitému textu něco víc, to něco, co má ten dotyčný autor jen sám. Osobitá mohou být i videa. Člověk může mít krásný načančaný videoklip z náhodných míst, ale mě vlastně asi stejně nejvíce baví ty “chodičky” na místech, kde se něco událo a to propojení s těmi místy. Je to vzpomínka. I proto díla, která tvořím, mají často spojitost s místy, kde jsem mohla něco prožít, nebo mám s nimi nějakou jinou spojitost.

Trendy, komunikace a sjednocení

Vyvíjí se jazyk, vyvíjí se lidé a komunikační prostředky. Můžeme dělat, co nás baví, ale i vnímat ostatní má svoji podstatu. Dává to pryč tu bariéru mezi námi. Najít společnou řeč může být o to snazší, když zjistíme, jací ti lidé jsou, co si můžeme předat, a nebudeme se jen sobecky starat sami o sebe. Je také ovšem ale nezbytné vědět, kde je ta hranice, kdy jsme ještě sami sebou, a kdy jsme někým, kdo se chce zalíbit ostatním, a dělat vše tak, jak by to mohlo být hlavně trendy. Pak sice jdeme k lidem, ale sami od sebe.

Ohledně toho, jak nás mají lidé vnímat, je dobré mít svůj styl. To znamená, že lidé chápou, co a jak děláme, jak to komunikujeme, proč se takhle vyjadřujeme, oblékáme a podobně. Ví, jací jsme, a tím pádem k nám mají důvěru. A porozumění je cesta.